Pro známý

Devítka

1:V zrcadle kAaluží prohlížím svůj svět,
déšť nechám stD7ékat tiše po vlasech,
za límec pFodzim mi ukládGá svý vyznánAí
a jak ty stromy k ránu na duši led
v kabátě zvD7yků a čekání,
až něčí těžká bFota prorazí tu námrazu
šedivejch Guspěchanejch let.
R:A my budem zas (budem zase) hrAát jen tak pro všechny svý znC#mámý,
zase budem vHmítat slunce na stránDích našich známejch hAorE7,
ze života dAáme šít frak pro ztracený flC#mámy
a bílý místa, cHmo nám rostou na skránDích,
překryjem kE7ouřem z cigaret.
2:Na cívce osudu se točí film,
kterej už každej z nás dobře zná,
defilé vteřin, hodin a dní, co jsou dávno pryč,
a stejně věřím, že se jedenkrát
sejdem zas nahoře, zas na pár dní,
a léta v tváři napsaný nám smaže noc,
co přejde, až my budem chtít.
R:+ a budem zase hrDát jen tAak ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:29:21.101+00:00
Výsledky hledání: